Pokud nedokážeme vykročit za hranice ega, prohlubujeme při pokusech o meditaci jen schopnost sebekontroly a sebezapření. Tím se skutečnému poznání vzdalujeme.

Na nedávném semináři jsi zmínil zajímavou věc: že meditace nerovná se sebekontrola. Že ta je vlastně opakem meditace. Většina přítomných znejistěla…
To se týká vztahu ega a meditace. V meditaci se děje totéž co za normálního provozu. Rozdíl je jen ve změněné pozornosti a koncentraci. Když medituje ego, kontroluje, jestli medituje dostatečně správně, jestli se vše děje tak, jak má, tedy dokonale. Ego musí ze své povahy vše moderovat, tedy i meditaci.

Jak vypadá taková meditace ega?

myslienkyMeditace nám slouží k tomu, abychom vykročili za jeho hranice. Abychom v sobě našli vztažný bod, ze kterého se můžeme poznávat a pozorovat psychologii vlastní osobnosti. Zkrátka poznávat vnitřní realitu takovou, jaká doopravdy je. Bez závojů, filtrů, zbytečných úvah a příkras. Což ego nesnese a vlastně ani neumí. Všemu přikládá vlastní význam, na vše reaguje, vše komentuje a balí do svých úsudků a subjektivních pravd.

Ego je posedlé hledáním štěstí ve vnějším světě. Proto považuje i meditaci za zdroj štěstí, nikoliv za možnost pohlédnout do nitra.

Jak se ego při meditaci projevuje?

Jako jednu z hlavních aktivit sebeobrany v sobě nese kontrolu sebe sama. Když se v meditaci objeví něco, co ho rozruší, na co musí reagovat, považuje to za své selhání. Jediný rozdíl mezi meditací a normálním provozem pak je ten, že v meditaci je sebekontrola mnohdy ještě více zesílena.

Jaký je tedy hlavní rozdíl mezi meditací a sebekontrolou?

Všichni známe ten věčný pocit sevřenosti, který sebekontrolu provází. Bohužel, sebekontrola – tento způsob pozorování – neslouží k tomu, abychom se naučili zacházet s realitou takovou, jaká je, ale naopak má za úkol vytěsňovat nepříjemná fakta zpět do nevědomí a udržovat v chodu všechny mechanismy, jimiž v sobě člověk posiluje iluzorní víru sebestředné dokonalosti. A ego je navíc posedlé hledáním štěstí ve vnějším světě. Proto považuje i meditaci za zdroj štěstí, nikoliv za možnost pohlédnout na sebe sama. Proto se v jeho pojetí mění meditace na nástroj uspokojení.

Jak poznáme, že je naše vědomí i při „běžném provozu“ ztotožněno s egem?

Jsme nervozní a neurotičtí, plni potřeby neustále se kontrolovat, ujišťovat, hledat vnější potvrzení. A to všechno jenom proto, že neumíme čelit tlaku existenciálního strachu, nejistotě, úzkostem, samotě či odmítnutí, jež leží pod povrchem dění. Pokud však přijde nějaká významnější událost, vyplavou na povrch vnitřní nepokoje, strachy a úzkosti.

To je asi právě ten okamžik, kdy je možné ze zajetí ega vystoupit nebo alespoň tuto závislost začít pozorovat…

Moudrý člověk se v takové chvíli vydá prozkoumat, čeho se jeho úzkosti či strach týkají. Začne se poznávat. A právě v meditaci, kdy dochází k obrácení pozornosti do nitra, může nastat takový okamžik poznání.

Pokud si uvědomím, že se mě tohle všechno týká, čím mám začít?

Tak to je dobrý start, vlastně asi jediný možný. To, že si uvědomuješ, že jsi tím ovládán. Kdo si to neuvědomuje, nikdy s praxí meditace nezačne. Pokud si to uvědomíš, začneš mít potřebu tomu porozumět, začneš mít potřebu s tím něco udělat, nějak se z toho vymanit. Přestat tím trpět, najít klid a svobodu pro své rozhodování. A to je zpravidla výchozí bod pro každodenní praxi meditace. V meditaci budeš nalézat klid a prostor, ze kterého budeš moci prozkoumat to, co se ti děje, co se v tobě rodí, co tě ovlivňuje a jak na to reaguješ. Budeš moci prozkoumat své představy a myšlenky, své pocity. Samozřejmě je potřeba  najít správný přístup k meditaci a také ten správný způsob.

GehirnMysl vypráví příběhy

Někdy jsou chyby a omyly užitečné. Je potřeba je udělat, abychom se pohnuli dál. Platí to i v meditaci? Pavel Špatenka odpovídá na otázky Jana Majera v další části „rozhovorů mezi nebem a zemí“.

Pavle, rozhovor Když medituje ego jsme zakončili tvými slovy, že začít meditovat znamená hledat ten správný přístup. Jak ho hledat, jak ho poznat?
Honzo, meditace je až příliš zdeformovaný, iluzemi obalený a bohužel i mnohými přístupy zprofanovaný pojem. Její pověst se tedy dá v kolektivním měřítku v našich zeměpisných šířkách jen těžko očistit. Bohužel často i mezi psychology a profesionály. Lidé mají vůči meditaci často ty nejroztodivnější předsudky. Nebo nereálná očekávání. A to je vlastně první a největší překážka. Ty další už vycházejí spíše z neznalosti a nedostatku zkušeností.

Jak bys ty předsudky a nereálná očekávání uvedl na pravou míru?
Není mou snahou ospravedlňovat význam meditace v sebepoznání, v léčení duše, psychoterapii či v každodenním životě. Spíše se pokouším pomoci nahlédnout těm, kteří meditaci neodmítají, snaží se pochopit její smysl a hodlají se pomocí meditace dál rozvíjet.

Připouštíš, že jsi řadu chyb sám udělal. Víš, které chyby se opakují. Někdy jsou ale chyby a omyly užitečné. Je potřeba je udělat, abychom se pohnuli dál. Platí to i v meditaci? Možná právě některé chyby a prozření mohou být milníky, které není radno přeskočit…
Meditace je činnost v principu neuvěřitelně samozřejmá a logicky uchopitelná. Vycházejme z jednoduchého předpokladu, který jsem už zmínil: v meditaci se neděje nic jiného než při běžném provozu. První nejčastější omyl je ten, že meditace je snad nějaké zvláštní místo v čase a prostoru, kde se budou dít významné věci. Ne, není to tak. Meditací vytváříme v sobě prostor, v němž jsme schopni vystavit sami sebe svým vlastním sebeklamům, frustracím, strachům, úzkostem i nadějím. Meditací budujeme novou platformu, díky níž jsme schopni rozmotat mnohdy nepochopitelné a nerozlišené duševní zmatky.

Na co se tedy soustředit, když s meditováním začínáme?
Na začátku praxe jde v meditaci o dvě věci: o pozornost a o uvolnění. Od kvality vnitřní pozornosti se odvíjí vše ostatní. Pozorovat, poznávat, uvědomovat si a prožívat realitu zároveň je umění, kterému se musí člověk vyučit. Začínáme tedy pozorovat ty nemateriální jevy, které jsou nejblíže materiálnímu světu. A to jsou fyzické pocity, tedy pocity našeho těla. Osobní já je nejvíce definováno fyzickým pocitem. Abychom dokázali svoji osobnost vůbec odlišit od představ vycházejících z mysli, učiňme prvním objektem pozorování či předmětem naší pozornosti naše tělo. Tedy to, co se v něm odehrává. Pro úplný začátek je třeba pozornost zaměřit na určitá místa. Já jim říkám kotvy. Takovou kotvou je třeba dlaň položená na stehně. Pozorujeme vjem doteku mezi dlaní a stehnem. Při pozorování dochází k tomu, že se mezi předmět pozorování – tedy kontakt dlaně a stehna – dostávají myšlenky, představy, zvuky, které plynulost pozornosti narušují. Proto je třeba ji neustále znovu a znovu nacházet.

Co se s námi při této činnosti děje?
Tímto cvičením se primární pozornost rozvíjí co do hloubky, ostrosti i co do kontinuity. To jsou kvality, které potřebujeme k pozorování subtilnějších jevů, a také k tomu, abychom dokázali rozvinout schopnost vnímat vnitřní prostor, v němž se odehrává vše od myšlení až k prožívání. To oceníš prakticky zejména tehdy, když jsi konfrontován s emocemi. Dalším cvičením – při práci s dechem – pomáháme rozvíjet uvolněnost těla a klid. To jsou kvality nezbytné nejen proto, abychom zvládli každodenní nápor prožívání, ale hlavně pro vnímání všech niterných pochodů, které naši osobnost definují.

Jak poznám, že se mi na cestě k sebepoznání daří, že to dělám dobře?
Probuzení se neodvíjí od povahy prožívaných jevů ani od charakteru osobnosti, jako spíše od schopnosti zpřístupnit sám sobě vnitřní realitu bez myšlenkového komentáře. To lze jedině meditací. Málokdo si to připustí. Proto je důležité začít praktikovat bez jakéhokoliv očekávání. Meditace není výkon, protože principem, který vede probouzející se vědomí, je neusilování. Při meditaci nahlížíme na věci takové, jaké jsou, bez podmínek, bez předpojatostí, bez usilování, bez příkras a významů, které nemají. Což je v našem kulturním prostředí považováno spíše za selhání. Jak tedy poznáme, že meditujeme správně? Každý stupeň pohroužení do meditace má své ukazatele. Pro začátek nám jde o to, abychom udrželi pozornost a dokázali se oprostit od myšlení a naučili se skutečně vnímat to, na co se zaměříme, co pozorujeme.

Jednou jsi mi to při natáčení semináře jednoduše vysvětloval na propisce. Připomeň mi to, prosím…
Můžeš si to docela jednoduše představit. Vem si do ruky propisku. Jsi pozorovatel a propiska je pozorovaný objekt. Mysl vstoupí mezi pozorovatele a propisku a začne ti o ní vyprávět. Chce ti zprostředkovat danou věc. Jenže ty to nechceš slyšet. Chceš ji vidět, podívat se na ni sám. Nechceš interpretaci propisky, ale přímý vjem. A tak je to se vším, co pozorujeme. Mysl se automaticky vkládá mezi pozorovaný objekt a pozorovatele. Udržet pozornost na objektu pozorování bez pohlcení myšlením je první zkouška vnitřní bdělosti.

Mluvil jsi o principu neusilování. To je v našem prostředí vnímané negativně. Meditující člověk může působit jako pasivní.
Není vůbec důležité, jak působí meditující člověk na své okolí. Ale ty asi reaguješ na slovo selhání, které jsem v té souvislosti zmínil. Ano, jsme zaměřeni na činnost. Ukájíme se činností nebo o ní alespoň sníme. Ale neusilování v sobě zahrnuje ještě něco mnohem víc než nic nedělat. Znamená také vůbec nic si nepřát, nic neočekávat a ničemu nedávat přednost před něčím jiným. Takové je neusilování. Je to přímé zakoušení stavu bytí bez chtění. To, jak to vypadá venku, je věc druhá.

Zdroj 1Zdroj 2

Súvisiace články:

Experiment – každodenná meditácia

Meditačný denník

Ak máte chuť meditovať s nami, tu v kalendári nájdete termíny najbližších meditácií.


Najbližšie udalosti:

4. septembra 2017 - 10. septembra 2017

Mesiac s Archanjelmi - Zdravie, vzťahy, práca a vnútorné vedenie – 04.09.2017 - 01.10.2017 Celodenná

2. októbra 2017 - 8. októbra 2017

Rozvinutie lásky - vedená meditácia – 06.10.2017 18:00 - 20:00
Kreslenie intuitívnej mandaly – 07.10.2017 9:30 - 17:00
Maľovanie osobnej mandaly plánu duše a 4 úrovní bytia – 08.10.2017 9:30 - 17:00

16. októbra 2017 - 22. októbra 2017

Praktický kurz lucídneho snívania – 21.10.2017 - 22.10.2017 Celodenná

Prihlás sa na odber nášho informačného letáku:

Select list(s):

Som. Žijem. Žijem v prúde života, vnímam ho a pozorujem, pomocou neho sa rozvíjam. Inšpirujem a som inšpirovaná. Pomáham a je mi pomáhané.

Vediem Centrum Effata Vita v Hainburgu, miesto stretnutí, seba-poznania a seba-rozvoja.

Termíny pre osobné stretnutie – liečenie energiou, anjelskú terapiu, výklad kariet – cez e-mail info zavinac cestaksebe.com.

Když medituje ego

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

%d blogerom sa páči toto: