48EnCz

Základní esoterické pravidlo zní: energie následuje pozornost. To, čemu věnujeme pozornost, to zhmotňujeme. Pokud tento svět je „množina potenciálů“, z nichž ty „zapnuty“ jsou „hmotné“, tak naše pozornost je to, co je „zapíná“ nebo „vypíná“.

Toto je pro mě jedno z pravidel, které se opakují ve všech esoterických přístupech. To, čemu věnuješ pozornost, posiluješ. Platí to pro léčení i pro magii. Proto je tak důležité absolutně se při magii soustředit a nenechat se vyrušit. Ale stejně důležité je to i při léčení:

Musíme si uvědomit, že nežijeme ve světě, jak jej vnímají ostatní lidé. Náš vlastní svět je formován našimi vlastními pocity a myšlenkami, našimi vzpomínkami, prožitky, přáními, reakcemi a hodnotami, které vyznáváme. Proto pokud se v tomto světě dnes necítíme dobře a jsme nemocní, potřebujeme něco na těchto věcech změnit a vytvořit si novou realitu, v níž ozdravíme. A proto pokud platí, že za každou nemocí se skrývá jistý negativní pocit, a současně platí, že to, čemu věnujeme pozornost, posilujeme, tak pak platí i to, že nestačí odstranit původní negativní pocit, ale je zapotřebí nahradit jej něčím pozitivním, na co se soustředíme místo rozmýšlení o nemoci.

původního článku na Eprakone.

a

Zákon rezonance: energie následuje pozornost

Úryvek z Ask and It is Given od Esther a Jerryho Hicksových:

„Vaše vibrační Univerzum se zakládá na zákoně rezonance (přitažlivosti). To značí, že vaše Univerzum je o zahrnuti, inkluzi. Když svou pozornost věnuješ něčemu, co si přeješ a s čím souhlasíš, zahrnuješ to do své vibrace. Ale když se díváš na něco, co nechceš, a potláčíš to, také to zahrnuješ do své vibrace. Když tomu nevěnuješ svou pozornost, nezahrnul jsi to, ale nemůžeš vymknout ze svého vnímání nic, čemu věnuješ pozornost – protože pozornost, kterou tomu věnuješ, to zahrnuje do tvé vibrace – pokaždé a bez výjimky.“

Dává to smysl ? Pokud něco nechceme zažívat, nesmíme tomu věnovat pozornost.

a

Uvidíš, co budeš hledat

„Pokud se soustředíš na to, co je hrozné, přehlídneš vše, co je úžasné.“

Jeden z dopadů toho, že energie následuje pozornost, je naše selektivní vnímání, tedy „uvidíš, co hledáš“ (z mé knížky Volný pád):

„Kdyby jsi nyní, v tomto stavu, šla zpátky do situace, co uděláš ? „

„Požádala bych ho, abychom šli spolu za generálním, ať nám řekne, co je prioritní.“

„Výborně ! A proč jsi to neudělala během toho rozhovoru s finančním?“

„Protože jsem se naštvala,“ přiznala jsem zahanbeně.

„A proč ses naštvala?“

„Neboť zas něco naznačoval!“

Noro se zasmál.“Používáš slovo ‘zas’. Takže ty jsi šla do situace s očekáváním, že bude mít jisté projevy. Že bude do tebe rýt.“

„Nejspíš jo,“ vzdychla jsem.

„A cokoli on řekl, ty jsi interpretovala ve smyslu těchto očekávání. Očekávala si rýpání a ironii. Kdyby byl řekl ‘dobrý den’, byla bys v tom vycítila posměch.“

Zmateně jsem na něj zírala.

„Netvař se tak,“ zasmál se, „je to běžné lidské vnímání. Svět je plný podnětů a kdyby byly pro nás stejně důležité, nevěděli bychom, co máme vnímat dřív. Takto si vnitřně něco označíme za důležité, například skrze naše očekávání nebo předsudky, a pak si všímáme především to. A vidíme to ve všem – i tam, kde to není. To proto, že věci se nám do vnímání nedostávají jak věci, ale jako interpretace věcí.“

„Ty, Noro, ale tomu teď docela nerozumím.“

„Je to vcelku jednoduché. Popiš zpaměti naši kuchyni.“

„No…“ zavřela jsem oči.“Velká, se světle hnědou linkou, linoleem, sporákem, lednicí… a stolem a židlemi ! „

„A to okno? To si neviděla?“

„Jaképak neviděla? Jasně, že jej vidím!“

„A jaké barvy je okenní parapet?“

Tentokrát mě dostal. Neznala jsem odpověď.

„To proto, že pro tebe není důležitý, “ vysvětlil Noro.“ Viděla jsi ho pokaždé, když jsi vešla do kuchyně. Pokud jsi viděla okno, viděla jsi i parapet. Ale tvé vnímání se chová, jako kdyby tam parapet nebyl, protože pro tebe není zajímavý.“

„Proč není zajímavý?“

„Nejspíš proto, že v tobě nevyvolává žádnou reakci. Nespojuje se s ním u tebe žádná emoce. Kdyby sis byla jako dítě rozřízla dlaň na okenním parapetu, tak si všímáš každý jeden, zda je dostatečně vyhlazený. Věci, se kterými máme nějakou emoční vazbu, si všímáme. Ty ostatní by nás přetěžovaly a tak je sice vidíme, ale zaznamenávají se do podvědomí, ne do vědomí. Například lidé v hypnóze si vzpomenou na věci, o kterých ani netuší, že je registrovali.“ Zkontroloval, zda ho ještě sleduju, a pokračoval: „Každá věc, která se dostane do tvého vědomí, je tam proto, že sis řekla, že je pro tebe nějakým způsobem důležitá. Tedy sis ji nějak odinterpretovala. A jakmile je v tvém vědomi, je to už jenom interpretace a ty nepracuješ s fakty, ale s interpretacemi.“

„Moc se nechytám. Nějaký příklad.“

„Máš špatné zkušenosti s finančním ředitelem. Očekáváš od něj buzeraci. Když si tě zavolá a o něco tě požádá, jak to budeš vnímat?“

Začalo mi svítat.“ Jako buzeraci, “ přiznala jsem.

„No vidíš… A přitom on může mít nějaký docela racionální důvod, proč danou věc od tebe požaduje, jen ti ho zapomněl vysvětlit. Ale protože ty máš s ním zkušenosti s buzeracemi, tak se ani nesnažíš zjistit, jestli náhodou nemá racionální důvod, ale to hned strčíš do šuplíčku ‘buzerace’.“

Zamyšleně jsem koukala na prázdný talíř od polévky. Ani jsem si nevšimla, kdy jsem ji snědla… Zase jedno takové selektivní vnímání! Řekla jsem to Norovi. Usmál se.

„Energie následuje pozornost, Milko. Na co se zaměří tvá pozornost, do toho jde celá tvá energie. Pokud se tvá pozornost zaměří na rozhovor, nemáš energii na to, abyj si registrovala, jak jíš polévku. Pokud se celá tvá pozornost zaměří na to, že jdeš na kobereček k blbci, nemáš energii na to, aby jsi registrovala i ty ostatní stránky situace.“

Energie následuje pozornost a co to pro nás znamená

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

%d blogerom sa páči toto: